Výlety s Větvánkem

Prodlužujeme termín zaslání Větvánkových navštívenek!

Větvánek ještě nenašel všechny své příbuzné a známé, které hledá a tak ještě posíme vyražte na objevné cesty a posílejte nám informace o tom, kde jste Větvánky našli. Termín zasílání navštívenek je posunut na 15. srpna 2019!

Máte oblíbené místo? Nevyskytuje se v žádném turistickém průvodci, a přesto byste ho doporučili k návštěvě? Pak je to určitě to nejlepší místo pro Větvánka.

Že nevíte, kdo Větvánek je? Začtěte se do příběhu a poznejte nového kamaráda. Pak už stačí jen vyrazit ven a začít hledat, nebo schovávat další Větvánky.

Co na takovou pátrací výpravu s sebou?

Budete potřebovat nožík a fixu nebo tužku, abyste mohli najít ztracené Větvánkovi příbuzné.

Jak Větvánky objevíte? Zkuste to takhle:

Najděte suchou větev. Uřízněte z ní ten kousek, ve kterém se vám zdá, že by mohl být Větvánek schovaný. Pak seřízněte část pro obličej a domalujte ho. Potom už jen stačí se vzájemně představit, přivítat a najít Větvánkovi venku na vašem oblíbeném místě nejpohodlnější místečko.

Inspirováno výzvou Vem Kořínka ven na webu Svobodné hry 

A co je důležité!

Napište nám, kde váš objevený Větvánek bydlí, aby ho mohli navštívit i ostatní Větvánci a děti.

Co potřebujeme o místě vědět?

Napište nám, v jakém městě se váš Větvánek schovává a přidejte GPS souřadnice místa, stručný popis umístění a připište, jestli je v okolí možnost občerstvení, výletu nebo další zajímavosti. Stáhněte si Větvánkovu navštívenku, kterou vyplníte a pošlete na adresu jitka.krbcova@terezanet.cz.

Všechna místa, kde se Větvánci objeví budeme postupně přidávat na web Jděte ven, abyste je mohli s dětmi navštěvovat.

POZOR: Historicky první Větvánek se objevil v Praze ve Stromovce!

Z Navštívenek, které dostaneme do 15. srpna 2019 vylosujeme 3 z vás, kteří získají Herničkář na cesty z dílny Hrajeme si venku. Výzvu finančně podpořilo Hlavní město Praha v rámci projektu MHMP Jděte ven – dobrodružné rodinné mikrovýlety v Praze. 1 výherce bude proto vylosovaný pouze z pražských míst a 2 výherci z míst mimo Prahu.

Navštěvujte Větvánky!

Pak i na vás může čekat odměna. Pošlete nám vaši fotku z výletu, nejlépe s Větvánkem, pokud ho zrovna zastihnete v jeho úkrytu nebo budete mít s sebou svého, kterého na místě necháte a připište nějaký krátký příběh z výletu nebo obrázek nebo jen vzkaz. Z fotek z návštěv u Větvánků zaslaných do 31. srpna 2019 vylosujeme 3 z vás, kteří získají sadu pastelek Koh-i-noor 24 ks Triocolor.

Nezaručíme, že pokaždé Větvánka najdete, může se někde schovávat nebo se toulat po okolí. Pokud budete mít s sebou pro něj Větvánka – kamaráda/příbuzného, můžete ho v domečku nechat. Určitě se spolu Větvánci rádi setkají.

Za dary pro účastníky děkujeme: Irči Šulcové z Hrajeme si venku a firmě KOH-I-NOOR HARDTMUTH, a.

Příběh ke stažení

Větvánkův příběh:

Dnes šel Dan s maminkou ven zase sám. Nikdo z kamarádů nemohl. Ne, že by Dan chodil s maminkou nerad, ale když měl nějakého kamaráda, bylo to přece jen o dost zábavnější.

Vyrazili do parku. Dan tam chodil docela rád, ale dnes nějak nevěděl, jak se zabavit. Sem tam sebral nějaký klacík, kopnul do kamínku, ale nic ho nezaujalo. Až najednou, jeden z odkopnutých kamínků doletěl trochu dál, až k dubu, který Dan dobře znal. Často si u něj s kamarády hrál. Dub měl dutý kmen a dalo se do něj kouknout malými škvírami. Dan si vždycky představoval, jaké by to bylo, kdyby se mu podařilo dostat se nějakou tou skulinou dovnitř. A teď, jako by slyšel slabounké: „Auuu.“ „Jejda, že by tím kamínkem někoho trefil? Ale vždyť tady nikoho nevidí,“ uvažoval Dan.

Pátral, odkud ten hlásek mohl vyjít. Obešel strom ze všech stran a nakoukl i skulinami dovnitř. Tenký hlásek se ozval znovu: „Dávej přece pozor, kam ty šutříky kopeš.“

„Tady vážně někdo je,“ pomyslel si Dan, „ale kdo?“ A tak hledal dál a najednou ho uviděl. Úplně dole u kmene, schovaný za vylezlým kořenem, stojí malinký panáček. Tedy panáček, spíš větvička, mluvící větvička. Kouká na něj a brblá: „Dostal jsem do hlavy kamínkem a docela to bolí.“

„Tak to promiň,“ omlouvá se Dan, „nevěděl jsem, že tu někdo je. Kdo vlastně jsi?“

„Já jsem Větvánek,“ odpověděl už přátelštěji podivný klacík.

„Aha, a kde ses tu vzal?“ zeptal se stále ještě trochu překvapený Dan.

Větvánek se dal do vyprávění: „Víš, já nejsem jediný Větvánek na světě, naše rodina je hodně rozvětvená, mám plno sourozenců, bratranců, sestřenic, strýců, tet, … Jenže najednou všichni někam zmizeli. A já se rozhodl, že je půjdu hledat. No, a tak jsem se octl tady. Už jsem byl z toho hledání tak unavený, že jsem tu usnul.“

„Tak já ti s hledáním pomůžu, ve dvou nám to půjde líp,“ řekl rozhodně Dan.

„Vážně? To budu moc rád!“ rozzářil se Větvánek, „a mohl bys o tom říct i svým kamarádům. Když nás bude hodně, určitě se nám podaří všechny brzy najít.

„Tak domluveno, Větvánku, zítra přijdu a snad ti přivedu někoho z tvé rodiny,“ rozloučil se Dan s Větvánkem.

„Mamííí,“ zavolal Dan na maminku, „máš u sebe ještě ten můj klacík? Možná je právě v něm schovaný Větvánkův příbuzný.“

„Větvánkův příbuzný?“ diví se maminka. „Jo, ztracený brácha, sestra, možná teta nebo strýc. Ukaž zkusím ho objevit,“ tahal Dan celý nedočkavý mamince klacík z ruky. Pak si ale uvědomil, že sebou nemá nožík. Ten je doma na stole. A tak chytl mamku za ruku a pelášili spolu pro nožík.

„Mami, zítra musíme znovu do parku, jo?“ naléhal na maminku Dan, když otevírali domovní dveře. Nečekal ale na odpověď a celý nedočkavý vyrazil do schodů s klacíkem v ruce. Možná právě v něm najde dalšího Větvánka. A pak půjdou hledat další.

Zkusíte Větvánkovi a Danovi pomoct s hledáním? Tak hurá ven…