Za ptačím hlasem

Jak se to přihodí, že se z člověka stane „fanoušek birdíků“?

Za ptačím hlasem
Vloženo Od   Tags: učíme se venku příběh

Nejspíš to začalo u ptačího krmítka na zahradě rodičů. Lepší než televize. Připláclý nos na okně a snaha se nehýbat, aby je člověk nevyplašil, radši trochu za záclonou.

Souboje zobáků, přehlídka leteckých stylů, více či méně obratná přistání, šarvátky ve vzduchu i v korunách stromů, paběrkování na zemi a vzájemné vytlačování se zpod stříšky, jež chrání semínkový poklad. Začneš dumat, jak se ti zahradní hosté jmenují (a soutěžit s kamarády, kteří mají také krmítko, kolik druhů se u koho slétá). Na jaře se všechno olistí a oči ti přestanou k pozorování stačit. Často ty nezbedné opeřence prostě jen slyšíš a to ti nedá.Pak už to nabírá rychlý spád.

Zjistíš, že strakapoud není datel, jeden dělá „gly gly gly“ rychleji.
Šplhoun brhlík „tweetá“ hlavou dolů a jako šedá šipka se vrhá střemhlav, střídavě roztahuje křídla do plachtění.
Ti, co je znáš po hlase z každého lesa, jsou budníček a pěnkava.
Kosák
tě dostane, když zavrže jako rezavá branka, napodobí hlas tvojí andulky nebo si prostě pohvizduje své nekonečné melodie.
Drozd vždycky zpívá dvakrát a odněkud ze špice.
Strnadi mezi poli a loukami se ptají „cicicicicici-cí?“.
Skřivánka nikdy neuvidíš, s tim se smiř.
Sýkorky zas jo a teď už je vždycky uslyšíš. 
Špačouni – čím kropenatější, tím mladší – zcela bezostyšně vyluzují neskutečné hudlání.
Kachny – člověk pronese cosi duchaplného, a ony jen „kácháchácháchá“.
Straky a sojky, pirátky městských parků a všudypřítomné lapky.
Vrabčáci čimčarají na nádraží, v tújích, pámelnících a neidentifikovatelných keřích na autobusových zastávkách. Z vesnických slepičích dvorků byli vyhnáni jejich záměnou za anglické trávníky, z toho není co zobat.
Nad tím vším zlehka přeplachtí káně a udělá to svoje mňoukavé, daleko slyšitelné „vijé“.

O krkavcích, hýlech, šoupálcích, dlaskovi, stehlících a konipasech zase jindy.

Co pomůže?

Nahrát si je na mobil, doma si pustit z internetu profi nahrávku a porovnat. Oblíbit si svého „birdíka“, naučit se jeho hlas a pak jej na procházkách rozeznávat mezi ostatními. Jít na výlet s ornitologem. Každoročně probíhají akce pod záštitou České ornitologické společnosti Vítání ptačího zpěvu, jejich součástí bývá i odchyt a kroužkování ptáků, to se můžete nechat i klofnout do palce. Letos proběhne o víkendu 2. – 3. května.

Kdybyste měli soutěživé ambice, pod anglickým heslem „birdwatching“ se ve virtuálním světě potkává mnoho podobně „postižených“ nadšenců, kteří se předhánějí, kolik druhů ptáků si mohou „odškrtnout“.

Hodně štěstí a radosti při pozorování nádherných vzdušných bytostí – ptáků, je to boží.

Bára z LESA VE ŠKOLE



Co dělat s dětmi venku?

Odebírejte pravidelnou dávku divočin a nápadů.