Srpnové odpoledne se pomalu překlenuje do své druhé poloviny a my, posádka ve složení 2 děti, 4 dospělí, 1 pes a 1 středně velký batoh, vyrážíme na honbu za pokladem pořádanou babičkou a dědečkem. Za údivného pohledu mé drahé polovičky nahazuji svoji mikrokrosničku. Lehce ironickou poznámku, zda jsem si opravdu vzala všechno, se nenechávám vyvést z míry. Pravda. Brát na dvouhodinovou procházku batoh se někomu může zdát lehce přehnané. Mě tedy ale rozhodně ne.
A tak ještě ostentativně zahlásím "Vždy připraven!" a šinu si to vesele dál.
Děti letí jako o závod. Tedy jedno letí a druhé se nechává poponášet. Pro jeho věk mu to budiž odpuštěno. A tak se, i přes všechny výzvy v podobě vykutálených úkolů, ztracených navigačních fáborků a terénních nástrah, blížíme k cíli naší cesty. Poslední červený fáborek vesele plápolá na větvičce vrby klenoucí se nad vodní hladinou. Ale co to? Vodník! Zdá se, že boj ještě zdaleka není u konce. Zatímco jedno dítko přemlouvá svého dědečka vodníka, aby mu vydal vytoužený poklad, druhé si to ve vteřině zahučí rovnou do jeho revíru. Jen to žblunkne a bandita stojí po prsa ve vodě. Nutno konstatovat, že babičky "optimistická" předpověď se naplnila.
Vytahuji toho malého vodníka ven, svlékám mu mokré oblečení a přistrkuji si batoh, jehož obsah byl do této chvíle mému muži záhadou. S šibalským úsměvem vytahuji náhradní plenku, oblečení i boty a svoji krasojízdu zakončuji ošetřením odřeného kolene za pomocí naší mikrolékárničky. Jako odměny za dobře vykonanou práci se mi dostává manželovy uznalé pochvaly a obrovského úsměvu našeho syna, který si může běžet hrát vesele dál. Doufejme, že se alespoň chvíli bude držet dál od vody.
A co poklad? Tak ten nám nakonec statečně vybojovala malá Ema a s námi všemi se o něj i podělila. S prázdnou neodešel ani ten vodník.
Výbava na výpravy za poznáním s mrnětem ve věku 12-24 měsíců
Sotva nám vstoupil do života náš malý syn, začala jsem denně řešit, co s sebou brát na procházky a později na celodenní výlety do divočiny. Otázka úsporného a praktického vybavení malého vandrovníka se stala stěžejní, stejně jako výběr toho správného batohu pro mámu, šerpu. Dnes, po téměř dvou letech usilovného výzkumu, jsem konečně dospěla do fáze spokojenosti. A cože to s sebou všude taháme? Na půldenní až celodenní výpravy ven bereme :
Přestože seznam obsahuje tipy na konkrétní produkty, neuvádím je z důvodu propagace jmenovaných značek, ale proto, že s nimi mám dobrou osobní zkušenost.
1. Batoh Osprey Talon 33 l.
Je úžasně lehoučký. Na zádech jej skoro necítíte ani plně naložený, a dá se pohodlně nosit i vepředu. To pro případy, kdy jsou Vaše záda obsazena malým nájemníkem. Jediná výtka tohoto modelu je, že batoh nelze pohodlně otevřít z boku.
2. Nosítko Tula Toodle
Používáme od synova roku a půl a nemůžeme si jej vynachválit. Před Tulou nám velmi dobrou službu dělalo nosítko Ergobaby 360.
3. Náhradní oblečení
Přidáváme i boty, v závislosti na počasí.
4. Minilékárnička
Ta naše obsahuje mini balení měsíčkové masti, arnikové masti a dezinfekce. Dále pak náplasti, obvaz, levandulovoteatreeový olej, nůžtičky a tzv. zázračnou medicinku. To pro případ, že pofoukání na bolístku, dle rad mravenečka, nezabere.
5. Plenky a malé balení vlhčených ubrousků
Utírání zadečku lopuchem a jinými přírodninami se nesetkalo s příliš velkým nadšením.
6. Jídlo a pití pro dítě i rodiče
Položka, s kterou jsem asi nejvíce bojovala. Syn je taková naše mlsota. Celkem brzy jsem však vypozorovala, že mu na čerstvém vzduchu chutná mnohem více a sní i to, co by normálně s díky odmítl. A tak jsem začala řešit, jak s sebou ven balit plnohodnotné jídlo. Po týdnech obhlížení nabízeného zboží a čtení recenzí jsme nakonec vybrali Esbit termosku na jídlo 0,5l a krabičku na jídlo LunchBots Uno 600ml. Důkladné testování je v plném proudu a co se týče termosky, tak o výsledku rozhodne až příchozí zimní období. Už nyní ale mohu prozradit, že první zkoušky dopadly na výbornou. U obou výrobků.
7. Lopatka
Tu bereme vždy. Pokud vyrážíme vyloženě na písek či na pláž, tak bereme i kyblík a pár formiček.
8. Fotoaparát
Včetně náhradní baterie a hadříku na vyčistění objektivu.
9. Podložka Beatitudo List
Když byl syn miminko, sloužila na přebalování v terénu. Nyní slouží spíše pro maminku. Zatímco dítko pobíhá po okolí, tak já si ráda na chvíli sednu. Slovy klasika: "Meze už bývají chladné." Podložku bereme pouze na delší výlety a za opravdu chladného počasí.
9. Klokánek
Tak říkáme kapsičce na bříško s popruhem na záda, kam si syn sám schraňuje své poklady, které po cestě najde. Klokánka jsem synovi ušila po té, co mě přestalo bavit dělat nosiče kamínků, lístečku a mušliček.
Připadá vám, že je těch věcí hodně? Jen těžko uvěřit, že vše nevyplní ani celý batoh. Ale i kdyby. Pro ty rozzářené oči mohouce si nerušeně hrát i v případě různých nehod mi to tahání batohu všude s sebou rozhodně stojí.
O autorce
Iva Raur Halvorsen žije a pracuje v Dánsku. Říká o sobě, že miluje vůni čerstvě posečené trávy, vzduchu po letní bouřce, text zarovnaný z obou stran, Kinder čokoládu, plány, seznamy, tabulky a své dva chlapy. Společně s manželem se snaží svému malému synovi dopřát dětství plné bezstarostných her a rošťáren v přírodě tak, jak jej sami zažili.
Zdroj použitých fotografií: Archiv Ivy Raur Halvorsen