Poprvé na táboře

Rozhovor o tom jaké to je vypravit své dítě poprvé na tábor.

Poprvé na táboře
Vloženo Od   Tags: příběh

Alice z Jdeteven!cz má dvě krásné holky. Máju, které bude brzo 5 let a Julii – čerstvě vyštudovaného prvňáčka. „ Jsou to takové divoženky… Rády kreslí, chodí do přírody a jsou to i tanečnice“, s úsměvem přibližuje Alice. „ Jsem máma, která se snaží vše řešit bez přehnaných úzkostí… A považuji za důležité dávat holkám jistou zodpovědnost“, dodává Alice. A v tomto duchu si poradila i s prvním odjezdem Julie na tábor:

„ Julinka chodí do skauta, kde přes rok probíhají výpravy, ale žádné se zatím nezúčastnila, takže nás hodně překvapila, když jednoho dne přišla sama s nápadem jet v létě na tábor. Snažili jsme se jí v tom podporovat, ale zároveň nepřesvědčovat. Rozhodnutí jsme nechali na ní -  aby se sama rozhodla. Vycházím z vlastní zkušenosti -  i já to v dětství měla tak.  Takže jsme ji pouze motivovali…“

Jak?

„Tím, že jsme si o tom hodně povídali – jaké to tam bude. Dostala k tomu manuál pro rodiče a hodně jí bavilo číst, co se tam bude dít.  A když nastal čas se rozhodnout, tak řekla, že pojede…“

Co bylo tvojí motivací, aby jela už ve věku 6 let ?

„Důležité pro mě bylo vědomí, že jí to tam bude bavit.  Ale hlavně, jsem si uvědomovala, jak jí to posune dál ve vývoji a v určité samostatnosti.  Více si bude věřit, že některé věci zvládne – někdy je dost nervózní, když jde do něčeho nového…  Věřím, že se s ní stane odolnější osoba.“

A tvoje obavy?

Na tábor se nechystala žádná úplně blízká kamarádka, tak to byla jedna z obav, aby se tam našla a cítila se dobře.

A samozřejmě taky jsem měla obavu, aby bylo dobré počasí – protože je to stanový tábor, všechno se děje venku…  Ale, zase to jistě budou pro ni silné zkušenosti.

Je pro tebe lepší, vědět co se na táboře děje minutu po minutě nebo je lepší to nevědět?

„Spíš je to lepší nevědět. Jen je dobré mít důvěru v tu organizaci a ve vedoucí, a to mám. Teď je takový trend, že některé tábory dávají na web report, co se každý den děje. Já jsem radši, že tento tábor to nedělá – z obavy, že na nějaké momentce uvidím své dítě se mračit, nebo bude mít už sedmý den to samé tričko… a pak ti to začne vrtat v hlavě. Žádné zprávy – dobré zprávy! Raději se těším na to, jak nám všechny zážitky bude vyprávět, až se vrátí domů.

Když dítě odejde na dva týdny na tábor, jaké jsou tvé dny?

„Mám více času na přemýšlení a mám asi vetší svobodu naskládat si den, ale není to tak, že ti přibude nějak moc volného času a ty uklidíš od sklepa až po půdu, jak jsi si malovala předem... Je to jen větší ticho a klid. To je největší změna. A věci zůstávají na svém místě a nemusíš řešit, co bude na večeři….“

O čem si to přemýšlíš? Když se můžu zeptat… Zní to jako prima klid, ale popravdě neříkáš to se žádnou radostí…

Přemýšlím o paradoxech mateřství - maminka chce vést dítě k samostatnosti, ale přitom si se slzami v očích při odjezdu uvědomí, že je to lekce samostatnosti hlavně pro ni…  Smířit se s tím, že dítě je prostě samo za sebe, není lehké. Dokonce jsem jí chtěla na nádraží poslat jen s tatínkem, ale nevěděla jsem, jak ji vysvětlit, že to pro mě bude těžké loučení….  A když odjela, celou sobotu jsem byla rozhozená, v neklidu a nešlo se toho zbavit, i když Julie to vše zvládla celkem s přehledem…



Co dělat s dětmi venku?

Odebírejte pravidelnou dávku divočin a nápadů.