Nastal podzim a s ním přišla i škola. Až do letošního září se nás tato věc nijak nedotýkala, ale letos je to jiné. Máme doma totiž prvňačku. Nutno podotknout, že jsme taková běžná rodinka. Nebydlíme nikde v divočině, nýbrž na sídlišti v paneláku. Jsme tak akorát „EKO“ a tak akorát „BIO“ a poslali jsme tu naši holku do normální státní školy, ve které tráví, buďme k sobě upřímní, velkou část dne. O to více se snažíme využít čas, který trávíme společně, a to nejraději venku. Přestože bydlíme v Praze, jsme zkrátka takoví venkomilové. Venku si hrajeme, často i jíme, sportujeme a venku se i učíme. Do teď to šlo dobře. O prázdninách to byla pohoda. Dokonce, i když obě děti chodily do stejné školky, tak to tak nějak šlo. Prostě jsme to ze školky vzali pěšky lesem, nebo parkem a bylo. Vždycky se našel čas na hru, pozorování, bádání i tvoření. Děti zkrátka rostou venku už od miminka.
S nástupem do školy ale přišly velké změny. Dceru do školy vozím autem, protože kdybychom chtěly jít pěšky, musely bychom vyrážet už po sedmé, a na to nás, sovy, moc neužije. Autem ji ze školy i vyzvedávám a pak frčíme do školky pro bráchu. Potom kroužky, úkoly, však to znáte.
Kladla jsem si tedy otázku: „Jak v tomto každodenním shonu dostat děti ven?“ Vím, že je to nesmírně důležité, a že jsou venku šťastné, ale zbyde nám na to vůbec čas? A řeknu vám, i když to není žádná hitparáda, čas na to dostat děti ven je, i když je to občas beze mě.
Jak to děláme?
- Od pondělka do čtvrtka mají obě děti kroužky. Zvolili jsme si tedy kroužky, které pokud to jde, probíhají venku, sport, skaut a lesní kroužek, který sama vedu.
- Pokud kroužek končí včas, tedy nejpozději kolem páté odpoledne, jdeme ještě na hodinku ven. Na kaštany, do parku, do „lesíka“ nebo třeba jen na hřiště.
- Úkoly se snažíme udělat buď hned po škole doma, nebo když to jde, i venku. Zatím nejde o krasopis, takže se spousta úkolů dá sfouknout i na lavičce v parku.
- V pátek vyzvedávám děti vždy po „o“ a celé odpoledne až do večera trávíme venku. Je to takové pravidlo, něco jako páteční rodinný kroužek „Jdi Ven“. Objevujeme různé pražské parky nebo trávíme čas v tom nám nejbližším, sami nebo s přáteli.
- O víkendu jezdíme na výlety a to, minimálně jeden den ven z Prahy. Výlety se různí, jednou jdeme jen tak do lesa, jindy lézt na skály nebo k prarodičům na zahrádku.
- No a už jsme si i dovolili dceru uvolnit v pátek ze školy a vyrazili na prodloužený víkend na hory. Kdy jindy bych vzala čas na to sepsat tento článek? :)
Takže ano, dcera chodí do školy a nosí úkoly, má kroužky a někdy nemá náladu na nic jiného než odpočinek, ale i tak, ven se stále v nějaké podobě dostaneme v podstatě každý den. Jak nás učili, když se chce, všechno jde!
A ve škole? Chodí ven? Zatím je školní rok na začátku, ale už teď mi paní učitelka radostně hlásila, že měli matematiku venku a plánují se i další hodiny a projektové dny na školní zahradě i v lese. S družinou chodí ven kdykoliv neprší a plánují chodit i v zimě. Za to jim všem patří velký dík.
A co my v zimě, když se stmívá už kolem půl páté? Věřím, že nám chození ven vydrží, máme totiž baterky a s nimi se dá užít spousta legrace!
Katka z Jděte ven