Jak se z vás může stát rodinný expert na hledačky? Cesty mohou být různé, já si tu svoji vyšlapala společně s dětmi a to poměrně brzy. Jen co má první dcera začala chodit, tak jsme s odhodláním vyrazili na první výlet po svých.
Ale ouha!
Dcerka naše nadšení z prostého pohybu směrem k cíli nesdílela. Obvykle si po pár minutách kecla na zem a následovala sada oblíbených otázek:
„Kdy už tam budeme? Proč to trvá tak dlouho?“
Trpělivě jsme se dali do vysvětlování délky trasy, popisovali, co potkáme cestou a co nás čeká v cíli. Zvědavou hlavičku jsme na chvíli uspokojili a mohli jsem vyrazit dál. Jenže po dalších deseti minutách otázky a komentáře nabíraly intenzity:
„Mami, co mám dělat? Mě chození nebaví. Já už nemůžu a chci si sednout.“
A tak jsme na to šli trochu jinak. Za pochodu jsme vymýšleli různé hry, schovávačky a povídačky, abychom dcerku zabavili. Cesta pokračovala bez dalších dotazů a nuda byla zažehnána. Podařilo se. Nicméně výlet byl náročný, tedy hlavně pro naše mozkové závity.
Řekla jsem si, že se na další výlety lépe připravím a pustila se do hledání nápadů na zpestření procházek s dětmi na internetu. Nenašla jsem nic, co by mi vyhovovalo ( tehdy v roce 2012 ještě nebylo ani JDĚTE VEN ), proto jsem začala testovat na dětech své nápady. Velmi oblíbené se staly hledačky a bojovky. Čas běžel, her přibývalo a mě napadlo, že bych se mohla o své zkušenosti podělit i s ostatními rodiči. A tak vzniklo Hrajeme si venku, nejdříve na facebooku a nyní i na webu.
Dnes již nemám problém děti venku zabavit.
Často si dokážou zábavu vymyslet samy a to bylo cílem. Z vlastní zkušenosti doporučuji po čase zbrzdit s vymýšlením organizované zábavy pro děti a nechat to na nich. Jen, ať trénují své hlavičky. Občas stačí jen nadhodit téma, ukázat něco zajímavého a dětem začne pracovat jejich vlastní fantazie na plné obrátky. A pak jen člověk překvapeně čučí, co dokážou samy vymyslet!
A teď k tématu: Hledačka nebo bojovka, jaký je v tom rozdíl?
Oboje se hodí ven, do přírody, na zahradu, do lesa či na výlet.
S BOJOVKOU je více práce v daný moment. Při přípravě v terénu se hodí, když máte k ruce nějaké další pomocníky. Bojovka má většinou stanovenou trasu, kterou je nutné dopředu nachystat - schovat lístečky, vzkazy, úkoly. V bojovce bývá důležitý příběh či téma a taky cíl - většinou se v závěru hledá poklad v různých podobách.
HLEDAČKU PÁTRAČKU (z angl. Scavenger Hunt) si připravíte doma v klidu a pohodlí. Napíšete seznam na papír, vytisknete obrázky či připravíte drobnosti, které se budou hledat. Venku hledačku rozdáte dětem do ruky či poschováváte po okolí a můžete vyrazit. Rozdíl je v tom, že není stanovena konkrétní trasa. Vymezíte místo, kde se bude hledat a nemusíte k tomu mít žádné fáborky či šipky. Jaký bude cíl, záleží jen na vás - třeba jen najít všechny obrázky.
HLEDAČKU typu Questing můžete nalézt rovnou v terénu. V této hledačce na začátku dostanete základní informaci o příběhu, letáček či mapu, indicie přímo v místě, např. v nějakém městě v infocentru, u hradu, zámecké zahrady. Procházíte trasu dle naznačených bodů/stanovišť či pokynů. Tato hledačka je většinou bez šipek, fáborků neb značek. Všechny pokyny máte v letáčku či mobilu. Po nalezení stanoviště buď odpovídáte na otázku či hledáte/získáváte další indicii, kam jít. Po splnění všech úkolů na vás často čeká v cíli poklad nebo odměna.
Více o hledačkách se dovíte v článku na webu Hrajeme si venku.
O autorce
Irena Šulcová je maminka dvou veselých sluníček. Ráda chodí na výlety do přírody, vymýšlí hledačky, bojovky a hry na ven. Být v přírodě víc, než jen na procházce, jí lákalo natolik, že se nejprve vrhla do strolleringu – cvičení pro maminky s kočárky VENKU, pro své děti založila lesní školku a provozuje web Hrajeme si venku. Říká, že čistý vzduch, pohyb, hra, rozzářené tváře všech cvičících a dětí je úžasný relax a navíc nabíjí baterky.
Zdroj použitých fotografií: Archiv Ireny Šulcové