Sedím u kamarádky na návštěvě, s údivem sleduji jednu nekončící exhibici dovedností jejího dvouletého synka a přitom mě napadá, že je ale opravdu veliká škoda, že ta moje káva není irská. Dala bych si dvojitou.
Barvy, tvary, číslice neberou konce. Současně s posledním písmenem dokonale odrecitované abecedy se propadám do stavu mírné deprese provázené pocitem, že jsem u svého stejně starého syna zřejmě něco “málo” zanedbala. A tak uznale chválím malého Einsteina, beru za ruku to své průměrné dítě, které se mezitím bavilo tím, že orosená okna vyzdobovalo abstraktními malbami, a mizíme pryč.
Pocit viny mě provází celou cestou do parku. Mozek kmitá na plné obrátky, aby vymyslel řešení rovnice: Jak duševně rozvíjet své dítě a moc se u toho nenadřít. Jsem totiž tak trochu lenoch.
Vůbec mu to ale nejde. Ve chvíli, kdy už pomalu propadám panice, že holt krom toho lítání po venku budeme muset dělat i něco seriózního a vývojově přínosného, zaslechnu něco zvláštního.
„U, I, E,” ozve se zpoza sloupku u cesty.
Přiskočím rychle k synovi, abych si ověřila, zda mě sluch nešálí. A opravdu. Zatímco já v duchu osnuji plány na jeho výchovu, on se tu zatím vzdělává sám a po svém. Jen tak, jako by se nechumelilo, stojí u jedné z miniatur planet sluneční soustavy a zkoumá do desky vyrytý nápis Jupiter.
Výskám, skáču, objímám. Mám neskutečnou radost. Beru do ruky jeho malinký ukazováček a jemně spolu přejíždíme písmenko po písmenku. Zas a znovu, tady pod širým nebem, dokud ty malé nožky zase neodcupitají dál, k něčemu zajímavějšímu. Stále ještě plna dojmů stojím chvíli nehnutě dál. Připadám si jako malá žačka, která právě obdržela jednu velmi cennou lekci od svého malého velkého učitele. Snad si ji budu pamatovat, až mě zase přepadne nutkavá potřeba systematicky vzdělávat své dítě.
Jak se (ne)učit barvám, tvarům a písmenkům mezi stromy
Vhodné pro mrňata od cirka 1,5 let. Celé to naše “učení” by se dalo shrnout do 4 úkonů:
Hledej, Ukazuj, Pojmenovávej a Hrej si!
Pro rodiče jako jsem já bych ještě dodala jeden úkon navíc: Následuj. Několikrát se mi totiž stalo, že jsem plna nadšení a vlastních ambic tlačila syna do nějaké aktivity a pak byla zklamaná ze zjištění, že mi na to ten malý rebel hází, s prominutím, bobek. Takže navrhuji, motivuji a akceptuji nezájem (i když s těžkým srdcem).
BARVY
Syn se nyní nachází v období, kdy hrozně rád něco přináší a odnáší. Přiznám se, že si to neskutečně užívám, protože nejen, že je to velmi praktické, ale zároveň se ta naše bezedná zásobárna energie lépe unaví a maminka s tatínkem mají pak večer více času na sebe. Tuto zálibu je tedy nutno podporovat, a tak jsem vytiskla paletu základních barev a syn vždy přinese/ukáže na nějaký předmět či rostlinu a společně pak hledáme tu správnou barvu. Vyslat ho do terénu na samostatný sběr barev jsem ještě nezkoušela. Čekám na jaro a jeho pestrou paletu.
TVARY
Větvičky, kamínky a lupínky mají zřejmě nějakou kouzelnou moc, kterou ty malé caparty silně přitahují. Syn se těch svých pokladů nechtěl za žádnou cenu vzdát, a tak se nám doma z obývacího pokoje začal, pomalu ale jistě, stávat les. Co takhle spojit příjemné s užitečným, řekla jsem si jednou takhle večer, když se mi kousek větvičky zabodl do nohy. A tak jsme druhý den vyrazili skládat z těch pokladů tvary, obrázky, prostě co nás napadlo. A co se nestalo. Najednou ty kamínky, větvičky a lupínky nemusely nutně s námi domů. Však to dá také rozum. Kdo by si dobrovolně rozebíral své vlastní umělecké dílo.
PÍSMENA
Inu, co si budeme nalhávat. Těch informačních sloupků a patníků, kde bychom mohli trénovat rozpoznávání písmen pohmatem, v přírodě příliš mnoho není. Ale to vůbec nevadí. Co totiž není, může být. Stačí jen jeden středně velký klacek, povrch vhodný k rytí a abeceda je na světě! U nás je největším hitem psaní do písku na pláži. Taková přírodní samomazací tabulka s bonusem navíc, šploucháním se ve vodě.
A jak “vzděláváte” své nejmenší vy?
O autorce
Iva Raur Halvorsen žije a pracuje v Dánsku. Říká o sobě, že miluje vůni čerstvě posečené trávy, vzduchu po letní bouřce, text zarovnaný z obou stran, Kinder čokoládu, plány, seznamy, tabulky a své dva chlapy. Společně s manželem se snaží svému malému synovi dopřát dětství plné bezstarostných her a rošťáren v přírodě tak, jak jej sami zažili.
Zdroj použitých fotografií: Archiv Ivy Raur Halvorsen