Je krátce po poledni. Bosé nožky velikosti 22 si to cupitají po sluncem vyhřáté polní cestě. Se zájmem sleduji tu neuvěřitelnou frekvenci pohybu, když se ty nožky náhle zastaví. Vzhlédnu. A to právě v ten správný okamžik, abych viděla, že se tu schyluje k nejhoršímu. Příroda opět útočí! A tak podle. Klidně si tu tak je, naparuje se ve svých pestrých barvách a láká na své jedy malé nevinné človíčky, kteří nemají o jejích nekalých praktikách ani tušení. No hotové drama.
Malá ručka svírá jeden z těch jedů, námi rodiči zakázaných plodů. Závod v rychlosti je právě odstartován. Bleskurychle přiskakuji k synovi, vytrhuji tu bobuli z ruky a s jednoznačným “Ne. Au au”, doprovázeným velmi přesvědčivou posunkovou řečí, zahazuji co nejdále to jde.
Yes. Úspěch. A nebo ne?
Velmi spokojený výraz toho malého sprintera napovídá, že jsem možná nebyla až tak rychlá, jak jsem si myslela. Polévá mě horko. V mžiku vytahuji telefon a volám rodičům. Zatímco hystericky popisuji situaci, ptám se, zda onu bylinu neznají, posílám fotky a v duchu plánuji rychlý přesun do nemocnice, si Bosé nožky vesele lítají po poli, pojídají trávu a zajídají ji, jak jinak než, kousky hlíny. Zjevně je jim úplně jedno, že jejich máma zrovna prožívá infarktový stav.To zas nebude večeřet, utrousím si v duchu pro sebe, když vidím, jak se cpe. A ta naprosto věcná, zkušenostmi podložená myšlenka mě donutí se usmát a vytrhává mě ze stavu šílenství. Těch spolykaných kamínků, ochutnaných rostlinek a vypitých kaluží... Jak to, že jsem mu tu přírodu ještě nezatrhla? Takovou nelítostnou džungli plnou nástrah!
Možná proto, že já své dětství v té džungli nejenže přežila, ale zdá se, že i bez zjevných trvalých následků. Pravděpodobně nějakým zázrakem. Ale co. Já na zázraky věřím. A tak se loučím s rodiči, pro jistotu je ještě prosím, aby onu bylinu zkusili vyhledat a připojuji se k Bosé nožce. Vstříc nebezpečí. "Nebezpečí" zvané Příroda.
Držte nám na té cestě palce.
Foto I Harald Hubich / Wikipedia I Licence CC-BY-SA-3.0 I Některá práva vyhrazena
Solanum nigrum (Lilek černý) je jednoletá tmavozelená bylina, dorůstající až 50 cm. Kvete od června do října. Plodem je bobule (7-10 mm), která je zprvu zelená a posléze černá. Zejména nezralé plody a listy obsahují jedovatý alkaloid solanin. Otrava se projevuje nevolností, zvracením, průjmem, horečkou a problémy s polykáním. U dětí se příznaky otravy objevují po požití 6-8 bobulí.
Zdroj: Giftige planter: Niels Faurholdt, Ole B. Lyshede og Jens Christian Schou; 2014; BFN.
Všechny tyto příznaky se u mě (i bez pozření bobule) projevily, syn zůstal v pohodě. :-)
Co dělat když už dětí zbaští plody nebo jiné části z neznáme rostliny?
Uložte si do telefonu číslo na Toxikologické informační středisko (224 91 92 93), kde se lze poradit s lékařem, toxikologem. A pro nejvážnější případy doporučujeme mít v telefonu staženou aplikaci Záchranka, která se hlavně do přírody skvěle hodí.
O autorce
Iva Raur Halvorsen žije a pracuje v Dánsku. Říká o sobě, že miluje vůni čerstvě posečené trávy, vzduchu po letní bouřce, text zarovnaný z obou stran, Kinder čokoládu, plány, seznamy, tabulky a své dva chlapy. Společně s manželem se snaží svému malému synovi dopřát dětství plné bezstarostných her a rošťáren v přírodě tak, jak jej sami zažili.
Zdroj použitých fotografií: Archiv Ivy Raur Halvorsen