Nebezpečí zvané příroda

Láká na své jedy malé človíčky, kteří nemají o jejích nekalých praktikách tušení.

Nebezpečí zvané příroda
Vloženo Od  

Je krátce po poledni. Bosé nožky velikosti 22 si to cupitají po sluncem vyhřáté polní cestě. Se zájmem sleduji tu neuvěřitelnou frekvenci pohybu, když se ty nožky náhle zastaví. Vzhlédnu. A to právě v ten správný okamžik, abych viděla, že se tu schyluje k nejhoršímu. Příroda opět útočí! A tak podle. Klidně si tu tak je, naparuje se ve svých pestrých barvách a láká na své jedy malé nevinné človíčky, kteří nemají o jejích nekalých praktikách ani tušení. No hotové drama.

Malá ručka svírá jeden z těch jedů, námi rodiči zakázaných plodů. Závod v rychlosti je právě odstartován. Bleskurychle přiskakuji k synovi, vytrhuji tu bobuli z ruky a s jednoznačným “Ne. Au au”, doprovázeným velmi přesvědčivou posunkovou řečí, zahazuji co nejdále to jde.

Yes. Úspěch. A nebo ne?

Velmi spokojený výraz toho malého sprintera napovídá, že jsem možná nebyla až tak rychlá, jak jsem si myslela. Polévá mě horko. V mžiku vytahuji telefon a volám rodičům. Zatímco hystericky popisuji situaci, ptám se, zda onu bylinu neznají, posílám fotky a v duchu plánuji rychlý přesun do nemocnice, si Bosé nožky vesele lítají po poli, pojídají trávu a zajídají ji, jak jinak než, kousky hlíny. Zjevně je jim úplně jedno, že jejich máma zrovna prožívá infarktový stav.To zas nebude večeřet, utrousím si v duchu pro sebe, když vidím, jak se cpe. A ta naprosto věcná, zkušenostmi podložená myšlenka mě donutí se usmát a vytrhává mě ze stavu šílenství. Těch spolykaných kamínků, ochutnaných rostlinek a vypitých kaluží... Jak to, že jsem mu tu přírodu ještě nezatrhla? Takovou nelítostnou džungli plnou nástrah!

Možná proto, že já své dětství v té džungli nejenže přežila, ale zdá se, že i bez zjevných trvalých následků. Pravděpodobně nějakým zázrakem. Ale co. Já na zázraky věřím. A tak se loučím s rodiči, pro jistotu je ještě prosím, aby onu bylinu zkusili vyhledat a připojuji se k Bosé nožce. Vstříc nebezpečí. "Nebezpečí" zvané Příroda.

Držte nám na té cestě palce.

Foto I Harald Hubich / Wikipedia I Licence CC-BY-SA-3.0 I Některá práva vyhrazena

Solanum nigrum (Lilek černý) je jednoletá tmavozelená bylina, dorůstající až 50 cm. Kvete od června do října. Plodem je bobule (7-10 mm), která je zprvu zelená a posléze černá. Zejména nezralé plody a listy obsahují jedovatý alkaloid solanin. Otrava se projevuje nevolností, zvracením, průjmem, horečkou a problémy s polykáním. U dětí se příznaky otravy objevují po požití 6-8 bobulí.
Zdroj: Giftige planter: Niels Faurholdt, Ole B. Lyshede og Jens Christian Schou; 2014; BFN.

Všechny tyto příznaky se u mě (i bez pozření bobule) projevily, syn zůstal v pohodě. :-)

Co dělat když už dětí zbaští plody nebo jiné části z neznáme rostliny?

Uložte si do telefonu číslo na Toxikologické informační středisko (224 91 92 93), kde se lze poradit s lékařem, toxikologem. A pro nejvážnější případy doporučujeme mít v telefonu staženou aplikaci Záchranka, která se hlavně do přírody skvěle hodí.


O autorce

Iva  Raur Halvorsen žije a pracuje v Dánsku. Říká o sobě, že miluje vůni čerstvě posečené trávy, vzduchu po letní bouřce, text zarovnaný z obou stran, Kinder čokoládu, plány, seznamy, tabulky a své dva chlapy.  Společně s manželem se snaží svému malému synovi dopřát dětství plné bezstarostných her a rošťáren v přírodě tak, jak jej sami zažili.

Zdroj použitých fotografií: Archiv Ivy Raur Halvorsen



Co dělat s dětmi venku?

Odebírejte pravidelnou dávku divočin a nápadů.