Žifulíci – Neposední trpaslíci z Hrádečku

Jak díky mé lenosti vznikla kniha pro děti.

Žifulíci – Neposední trpaslíci z Hrádečku
Vloženo Od  

„Kačko, pojď do lesa!“ volal na ni táta Andrej.

„Mně se nechcééé.“

„Nasbíráme lesní jahody.“

„Mně se nechcééé!“

„Kačko, určitě porostou houby!“

„Mně se nechcééé!“ A nejenomže se Kačce nikdy nic nechtělo. Ještě se u toho nechtění vždycky tvářila jako kakabus! Táta Andrej jenom kroutil hlavou, kdeže to přišel k takové lenivé dcerce.

„To mi teda řekni, holka nezdárná, proč se mnou nechceš jít?“

„Jsem strašlivě unavená, táto. Jdi sám!“

„Vždyť na sbírání hub není nic namáhavýho!“

„Na sbírání hub je namáhavých spousta věcí, táto,“ kabonila se Kačka. „Abych mohla na houby, musela bych dojít do lesa. Namáhavé. Abych mohla do toho lesa dojít, musela bych vstát z trávy, ve který se povaluju. Namáhavé. Abych mohla vstát z trávy, musela bych otevřít oči, protože už skoro spím. Nemožné. Už to, že ti to tu musím vysvětlovat, je strašlivě namáhavé.

Ukázka z první kapitoly knihy „Žifulíci – neposední trpaslíci z Hrádečku!“

Kdo že je ta líná Kačka?

No to jsem právě já, Katka Krobová. Jako malé se mi totiž vůbec nechtělo chodit ven. Třeba protože moc prší. Nebo protože moc svítí sluníčko. Nebo protože je tak krásně, že je přece škoda chodit ven. Byla jsem zkrátka takové snivé lenivé dítě, které bylo nejraději zalezlé pod peřinou s knihou.

Vyrůstala jsem na Vinohradech, v centru města, kde přírodu reprezentoval městský park. A přestože mě v létě rodiče vysídlili na venkov, vyhrabat se do lesa pro mě byla strašlivá námaha. Žádný dobrodruh s lupou na cestě za poznáním říše hmyzu nebo biolog se sklenicí vody z rybníka jsem zkrátka nikdy nebyla.

Kdože jsou ti Žifulíci?

Jenže můj táta tehdy naštěstí našel způsob, jak mě ven vytáhnout. Vymyslel pro mě partu šesti legračních trpaslíků, kteří v lese žijí, a díky jeho interaktivnímu vyprávění ve stylu „Hele! Tamhle za bukem je Hubka Pupka!“ mě nakonec do toho lesa dostal. Vtip byl totiž v tom, že o Žifulícíh, neposedných trpaslících z Hrádečku, se mohlo vyprávět jenom při chůzi po lese.

A co bylo dál?

No a pak jsem slavně vyrostla, dospěla, stala se mámou stále lenošivého typu a těšila se na svůj svobodný život, kdy budu říkat Já těm malým, tvárným a velmi poslušným dětem, co kdy mají dělat. No a jedna z prvních věcí, kterou jsem se jako máma dozvěděla, a to nejprve od pediatra a později i od „Jděte ven!“ bylo, že bych měla s dětmi chodit ven. A to nejlépe i když prší! Sakra! Ráchat se v blátě? Skákat do spadaného listí? Válet se v trávě? Skákat do louží? A cože?! V Praze jsou jako i lesy?! Proboha, zbláznili jste se? Příroda je nepřítel! Klíšťata! Bakterie! Viry! Hovínka! Klíšťata!

Naštěstí jsem záhy potkala Katku Bruštíkovou z Jděte ven!, kterou můj syn Bartoloměj překřtil na „Katku z Lesa“. S Katkou jsme se u nás na libušském okraji Prahy začali sházet v lese v rámci jejího lesního kroužku a já začala fascinovaně objevovat přírodu i tam, kde jsem jí před tím neviděla.

Proč kniha vznikla a o čem kniha je?

Z mých malých, tvárných a velmi poslušných dětí se nakonec vyklubala pěkná zlobidla! Jejich „zlobení“ mě nejdřív málem dohnalo k šílenství, následně k napsání knihy pro děti. V knize totiž zlobí trpaslíci a my jim s dětmi vysvětlujeme, proč je zlobení vysoce nevýhodná činnost! Trpaslíci postupně s legrací zjišťují třeba to, proč je dobré se sám obléknout, proč jeden nemůže pořád a bez přestání čučet do přístrojů nebo proč je lepší skákat panáka než někomu do řeči.

Moje kniha se odehrává v lese, a i když si nebere za cíl přímou edukaci stran přírody, je tam přirozeně přítomná – tak jako v životě. Chtěla jsem, aby se děti při pohledu na obrázek dozvěděly, jak roste semínko, co je to kompost nebo jak koluje voda v přírodě.

Žifulíků bylo původně jen šest a žili v lese na naší chalupě. Ale od té doby, co se zapojily do vyprávění a vymýšlení i děti (nejen moje), začali se objevovat i jinde. Hlavně tedy po Praze, ale už jsme jednoho zaznamenali i na Kvildě nebo na České Sibiři. Těšíme se na další, se kterými nás děti seznámí. V knize i na webu mají děti i svou vlastní galerii, kde jsou jejich Žifulíci představeni. Přidáte se?

Na shledanou v knize!

Katka Krobová, „líná“ máma, autorka, ilustrátorka a kamarádka Jděte ven!

Informace o knize:

Kateřina Krobová

Žifulíci – neposední trpaslíci z Hrádečku

Vydal Nakladatelský dům Grada pod značkou pro dětskou literaturu Bambook

www.zifulici.cz

 

 



Co dělat s dětmi venku?

Odebírejte pravidelnou dávku divočin a nápadů.

Přihlásit k odběru